Loučíme se s Jiřím Joskem

Loučíme se s Jiřím Joskem

Milý Jirko, milá rodino, milí kamarádi a přátelé 

Jirko, 
vzpomínám, jak jsme u vás na chalupě na Sklářích hrávali líté partie šachu a ráno u snídaně jsme pak svorně naříkali na třeštění hlavy, protože jsme si oba ty svoje tahy celou noc přehrávali. Nebo jak jsi nás tam vyvezl do lesů na borůvky, sám jsi zůstal v autě a překládal tuším Beaumontovu a Fletcherovu hru Králem být a nebýt. Nikdy nezapomenu, jak jsi na chalupě někdy kolem půlky osmdesátých let překládal do linkovaného sešitu Romea a Julii, svého prvního Shakespeara, ležel při tom opřený o loket na gauči a malá Zuzka a ještě menší Martin ti lezli málem po hlavě. Tahle tvoje schopnost absolutní koncentrace za každé situace byla naprosto mimořádná a nikdy mě nepřestávala fascinovat. Občas se mi dokonce zdálo, jako by ses během všeobecné zábavy, k níž jsi svým humorem, moudrostí, laskavostí a životním optimismem notnou měrou přispíval, najednou na chvíli zasnil a byl duchem ve světě svých shakespearovských postav. Prostě jsem měl pocit, jako bys vlastně pořád překládal.  
Když jsme se v roce 1975 potkali v Odeonu, přinesl sis s sebou dva hotové překlady už z dob svých studií na fakultě – Kerouacův beatnický román Na cestě a Saroyanova Tracyho tygra. Ale to byly jen začátky, po kterých ses rozjel k velkolepé krasojízdě.
Jirko, kdo tě neznal a viděl na tvém stánku na Světě knihy nebo na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kolik jsi ve svém nakladatelství Romeo od jeho založení v roce 1998 vydal svých Shakespearů, myslel by si, že na to máš tým překladatelů. Ale není tomu tak, to všechno je jen a jen tvoje práce. To obrovské množství, které jsi přeložil, by jistě vydalo na úctyhodnou bibliografii několika překladatelů. 
Minulý týden na návštěvě u tebe doma jsem se tě zeptal: „Počítám správně, že máš těch Shakespearů třiatřicet?“ A tys mě opravil: „Ne, čtyřiatřicet, o jednoho víc než Sládek.“ Víš, zpočátku jsem jakžtakž stačil držet krok s tvými novými překlady, nicméně po čase jsem začínal ztrácet přehled. Bylo toho tolik – próza, poezie, divadelní hry, muzikály, ale taky divadelní režie, práce pro rozhlas a televizi. Vedle čtyřiatřiceti Shakespearů je to skoro třicet her dalších dramatiků – třeba čtyři hry Edwarda Albeeho –, dvacet muzikálů – jen namátkou Funny Girl, Vlasy nebo West Side Story – a několik románů, například Ragtime. A to vše v dokonalém provedení. Naše odeonská kolegyně Eva Kondrysová kdysi jednomu vynikajícímu překladateli řekla: „Tobě vede ruku pánbů.“ Jirko, její slova platí i o tobě. Vedle pánaboha to ale v první řadě byl tvůj neomylný jazykový cit, hravost, tvůrčí vynalézavost, muzikálnost a velký básnický dar, díky nimž jsi vytvořil překladatelské dílo tak mohutné, všestranné a precizní, že se s ním může měřit jen málokdo. Překládání bylo tvou celoživotní radostí, tvým největším koníčkem, tvou láskou. Obětoval jsi mu mnoho, štval ses, jako by tě snad hnal čas, abys toho stihl co nejvíc, ale především tě pobízela tvá neúnavná energie a odvaha překonávat další a další překážky, stavět si výš a výš laťku, přes kterou ses pak vždycky tak ladně přenesl. 
Jirko, považuji za své velké štěstí, že jsem tě znal, že jsem ti byl nablízku a že jsem tvou radost z překládání s tebou mohl sdílet a těšit se z ní. 

Na shledanou, kamaráde vzácný

Představujeme

Cenu Josefa Jungmanna

Cenu Josefa Jungmanna

Slavnostní vyhlášení Ceny Josefa Jungmanna za nejlepší překlad uplynulého roku se uskutečnilo v úterý 2. října 2018 v prostorách pražského Goethe-Institutu. Získal ji Šimon Pellar za nový překlad Bílé velryby od Hermana Melvilla.