Michal Ctibor (*1990) vystudoval latinu a bohemistiku na FF UK, působí jako odborný asistent na Ústavu řeckých a latinských studií FF UK a vyučuje latinu na Gymnáziu Arabská. Překládá díla klasické římské literatury, např. Vergiliův epos Aenéis (Argo 2023) či Terentiovu komedii Tchyně (Jednota klasických filologů 2024). Na youtubovém kanále Cicerone duce příležitostně publikuje videa o latině a římské literatuře.

Zdůvodnění poroty

Pustit se do překladu bezmála deseti tisíc latinských veršů vyžaduje odvahu, jeho dokončení chce vytrvalost a ke zdaru takového podniku je třeba erudice, filologické solidnosti a talentu. Vzhledem k tomu, že Michal Ctibor disponuje všemi zmíněnými předpoklady, můžeme si přečíst Aeneidu v současné češtině, v níž se setkává vzletnost se strohou vznešeností i s mluvnou jadrností. Autor nové české verze Aeneidy, již doprovodil poznámkovým aparátem i zasvěcenou předmluvou, mimořádně zdařile skloubil narativní plynulost s českou přízvučnou nápodobou antického hexametru a vyhnul se přitom šroubovaným konstrukcím a nepřirozenému slovosledu, které snahu dostát antickému veršovému rozměru často provází. Výsledný překlad je čtivý a srozumitelný a zároveň i rytmicky plynulý a libozvučný, přičemž se po obsahové stránce nevzdaluje originálu. Za přínos k oživení a kultivování kořenů naší kultury náleží Michalu Ctiborovi ocenění nejvyšší.

Miroslav Tomek (1984) je překladatel a publicista. Narodil se v Praze, vystudoval ukrajinistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Překládá především z ukrajinštiny a běloruštiny, věnuje se také popularizaci ukrajinské kultury. Do češtiny převedl například román ukrajinského klasika Valerjana Pidmohylného Město (Misto, 1928, česky 2019) či knižní esej běloruského filozofa Ihnata Abdziraloviče Odvěkou cestou (Advěčnym šljacham, 1921, česky 2021). Pracuje v Českém rozhlase.

Zdůvodnění poroty

Román zachycuje období transformace devadesátých let v prostředí východoukrajinského Charkova, které je líčeno prizmatem několika mladých protagonistů. Kromě konzumace alkoholu a poslechu hudby je spojuje ne zrovna přímá cesta za přítelem, jemuž mají oznámit zprávu o smrti jeho otčíma. Hledání a tápání svým způsobem zrcadlí celou znázorněnou epochu. Mimořádně svěží a vtipné vyprávění, skvěle vystavěné a jakoby z reality odposlouchané dialogy, citlivé přechody mezi spisovností a slangem náctiletých, střídání lyrického líčení a syrových pasáží se překladateli podařilo vystihnout až kongeniálním převodem.

Michal Brabec (*1981, České Budějovice) vystudoval angličtinu a španělštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Další cesta ho zavedla do Prahy, kde se seznámil s katalanistou Janem Schejbalem a začal se věnovat rovněž překladu katalánské literatury. Roku 2010 se stal vítězem překladatelské soutěže Jiřího Levého, ze španělštiny a katalánštiny přeložil mimo jiné romány Álvara Enrigueho, Joana-Lluíse Lluíse, Alberta Villaróa a Irene Solà. Překládá též divadelní hry a literaturu pro děti a mládež. Od roku 2014 působí v pražském Centre Carlemany, kde přednáší o dějinách Andorrského knížectví, na Masarykově univerzitě vyučuje katalánskou literaturu a překlad. Na podzim roku 2024 jej na Ústavu translatologie FF UK čeká obhajoba disertační práce věnované dějinám českého překladu katalánsky psané literatury.

Zdůvodnění poroty

Překladatel se znamenitě vypořádal se všemi úskalími převodu lyricko-epické skladby, jejíž muzikálnost je deklarována už v názvu a v níž je vznešené promícháno s nízkým a tradice s modernitou. Chorální oslava Pyrenejí, v níž zaznívají hlasy živých i mrtvých, zvířat, rostlin, ale i mraků, stojí na jazyce a jeho zvukomalebnosti, na proměnách rytmu a výrazu: ve špatném překladu by tento text zcela pozbyl kouzlo a stal by se téměř nečitelným. Čeští čtenáři si jej však zásluhou Michala Brabce mohou naplno vychutnat ve všech jeho tónech.

Jana van Luxemburg pochází z Prahy, vystudovala němčinu (překladatelství a tlumočnictví) a nizozemštinu (filologii) na FF UK. Z obou jazyků překládá beletrii, populárně-naučnou literaturu, komiksy a jiné texty. Nizozemštinu používá i při práci průvodkyně zahraničních turistů. Na kontě má také vlastní knihu Dobrodružné výlety s dětmi po Šumavě, která získala cenu čtenářů Šumavská ozvěna na literárním festivalu Šumava Litera 2022.

Zdůvodnění poroty

Tento v zahraničí velmi oceňovaný, mnohovrstevný autofikční román představoval pro překladatelku bezesporu obrovskou výzvu. Text knihy, sestávající z proudu reflexí, epických pasáží, popisů scén, dialogů a historických textů, není totiž napsaný pouze spisovnou či hovorovou němčinou. Obsahuje rovněž rozsáhlé pasáže v bernském dialektu a sociolekty bohaté na anglické slangové výrazy. Lze konstatovat, že překladatelka se s úskalími textu vypořádala invenčně a s originalitou, která si nezadá s jedinečností experimentálního jazyka Kima de l’Horizon.

Alena Machoninová (*1980) je rusistka. Připravila a s Janem Machoninem přeložila antologii básníků lianozovské školy Zloději všedních okamžiků (2016). Je autorkou doslovů k prózám Ljudmily Ulické, Andreje Bitova, Heleny Frischerové, Tamary Petkevičové, Alexeje Salnikova, Mariji Stěpanovové, Andreje Platonova, Oksany Vasjakinové aj.; některé z nich také přeložila. Editovala Dějiny ruské moderny své učitelky Miluše Zadražilové. V roce 2023 vydala autofikční prózu Hella, za kterou získala Cenu Nadace Českého literárního fondu a Magnesii Literu za knihu roku.

Zdůvodnění poroty

Kniha je v Rusku zakázaná už kvůli svému tématu: hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu psaného v první osobě se vyrovnává se svou sexuální orientací. Text však představuje vícevrstevnaté vyprávění: další rovina zpřítomňuje smrt vypravěččiny matky a úsilí se důstojně rozloučit nejen s ní, ale i se způsobem jejího života, důležité jsou kromě reflexe generačních rozdílů také úvahy o paměti a traumatu. Překladatelce se podařilo věrně a s citem přetlumočit tuto rozvětvenost, stejně jako nezakotvenost, nejistotu a otevřenost subjektu vypravěčky.

Miloš Řezník je historik, od roku 2009 působí jako profesor evropských regionálních dějin na univerzitě v Chemnitz (Saská Kamenice), kde od října 2024 řídí její Ústav evropských studií a historických věd. V letech 2014–2024 byl ředitelem Německého historického ústavu ve Varšavě. Zabývá se mj. dějinami regionalismu i současnými regionálními a etnickými hnutími ve střední Evropě, což ho přivedlo i ke kašubské tematice a překládání z kašubštiny. Pochází z Hradce Králové, žije v Drážďanech.

Zdůvodnění poroty

Toto klíčové dílo kašubské literatury, které vyšlo poprvé roku 1938, líčí putování hlavního hrdiny, laskavého podivína, za ideály a může čtenáři v lecjakém ohledu připomenout Dona Quijota. To však neznamená, že by šlo o vyprávění odvozené: autor do něj organicky včlenil kašubské reálie, místopis, krajinu a kulturu, což překladatel nejen adekvátně převedl, ale po faktografické stránce doprovodil i funkčními komentáři.

Narodil se v roce 1957 ve slováckých Žarošicích, vyrůstal v Olomouci a od roku 1981 žije v Praze. Absolvent MFF UK vystřídal v letech 1981–1990 několik zaměstnání, pracoval jako noční hlídač, topič, domovník a programátor a vystudoval Jazykovou školu hl. města Prahy. Zároveň se věnoval samizdatové činnosti jako písař, autor a překladatel. Od roku 1990 se plně věnuje literárnímu překladu.Přeložil třináct románů a jednu povídkovou sbírku anglického prozaika Iana McEwana, mezi další jím překládané autory patří Isaac Bashevis Singer, Charles Bukowski, Vladimir Nabokov, Edgar Allan Poe, Anthony Burgess, ale i Robert Galbraith nebo Rob Grant s Dougem Naylorem (Červený trpaslík).

Zdůvodnění poroty

Ladislav Šenkyřík pracuje na překladech děl Iana McEwana soustavně a jeho překlady jsou setrvale solidní. Román Hodiny je z nich nejrozsáhlejší a klade na překladatele vysoké nároky – co se týče terminologie, stylisticky čistého zachování jazyka příslušné doby (zahrnuje období od šedesátých let 20. století až po dvacátá léta 21. století), ale i úsporného a střízlivého stylu. Děj románu plyne většinou pomalu, skutečná dramata se odehrávají skrytě. Právě to je na překladech McEwana nejnáročnější. Překládat takový text je leckdy těžší než se vypořádat s textem dramaticky úderným a jazykově efektním.

Vystudoval amerikanistiku na FF UK, kde se zabýval hlavně problematikou americké hranice a mytologií amerického Západu. Literárnímu překladu se vážněji začal věnovat po absolvování kurzu Obce překladatelů vedeného Kateřinou Klabanovou a po několika účastech v Soutěži Jiřího Levého. V překladu a vlastní četbě ho zajímá v zásadě veškerá imaginativní a spekulativněji laděná próza ze všech anglicky mluvících regionů. Vždycky byl velký fanoušek sci-fi a fantastiky, a tak je nesmírně rád, že se mu jeho skromný debut na překladatelské scéně povedl právě v tomhle žánru. S manželkou žije v Praze.

Zdůvodnění poroty

Sci-fi román vybočující z žánru živým hovorovým jazykem plným vtipu našel ve Zdeňku Polívkovi kongeniálního překladatele. Ten naplno využil možností češtiny dnešních nejmladších k přetlumočení originálního vyjadřování potřeštěného protagonisty a své překladatelské schopnosti pak potvrdil i bravurním vynalézáním nových slov pro Panatierovy meziplanetární reálie i disciplinovaným dohledáváním skutečných názvů desítek podivných živočichů a jejich bizarních tělesných pochodů. Šňůraři jsou právě díky jiskřivému jazyku čtenářským zážitkem i pro ty, kteří sci-fi obvykle nečtou.

V letošním roce je do Síně slávy uvedena germanistka a bohemistka, překladatelka z němčiny Michaela Jacobsenová, držitelka dvou tvůrčích ocenění za rok 2003 a 2013. Věnuje se nejenom překladům beletrie, z nichž můžeme vyzdvihnout např. kongeniální převody Ingeborg Bachmannové či Arno Schmidta, ale překládá rovněž poezii. Její přebásnění německých textů se vždy vyznačují neobyčejnou harmonií formy a obsahu. Patří k těm překladatelům a překladatelkám, kteří obohatili českou knižnici o zásadní díla německojazyčné literatury. Za její práci jí právem přináleží zasloužené uznání a veliké poděkování.