Dne 1. února 2025 se konala v turínské Scuola Holden panelová diskuze s názvem Conversations on AI, která zakončila několikadenní setkání účastníků projektu CELA (Connecting Emerging Literary Artists), jehož cílem je propojovat napříč Evropou začínající spisovatele a překladatele s profesionály působícími v literární sféře.
text: Martina Kutková
foto: Gaby Jongelen
Diskuzi moderovala projektová manažerka CELA Kim van Kaam spolu s ředitelem nizozemské literární organizace Wintertuin Frankem Tazelaarem. Jejich hosty byli italský spisovatel Vincenzo Latronico, slovinský básník a literární kritik Aljaž Koprivnikar, srbská manažerka knižních práv Nevena Milojevic a členka výboru OP Martina Kutková.
Téměř dvouhodinový panel zahájila prezentace italského spisovatele a nakladatele Pierdomenica Baccalaria k otázce dopadu AI na literární průmysl, ve které představil experiment propojující spisovatele a AI coby spoluautory jednoho literárního díla.
Dále byla diskuze rozdělena do tří tematických bloků: zaprvé, etika a legislativa; zadruhé, překlad; zatřetí, psaní, přičemž každý byl uveden krátkým videopříspěvkem.
K otázce etiky a legislativy zaslala své video belgická spisovatelka Paola Verhaert, která se panelistů ptala na následující: Jak AI ovlivňuje a dále ovlivní nakladatelský průmysl? Jak používat Akt o umělé inteligenci? Jaké etické dopady má používání AI v umělecké činnosti a nakladatelské praxi?
AI z hlediska překladatelů a překladatelek reflektovala Bojana Budimir ze Srbska, která na dálku podpořila diskuzi těmito otázkami: Měl by se literární překladatel k AI postavit z pozice umělce, lingvisty, vyslance, profesionála knižního trhu? Jak můžeme všechny tyto pozice pomocí AI posílit?
Ve třetím videopříspěvku vystoupila japonská spisovatelka Rie Qudan, která se panelistů zeptala: Jak používat AI v kreativním procesu? Jaký má AI dopad na psaní, přepisování, brainstorming?
Účastníci diskuze se shodli ve svém opatrném a do jisté míry i skeptickém přístupu k užívání AI v literárních profesích a zdůraznili, že její užívání může být přínosem, ovšem za jistých podmínek. Vincenzo Latronico poukázal na to, že pokud by AI vyprodukovala nějaký nebezpečný obsah, kdo by za to nesl zodpovědnost? Dále sdílel svou překladatelskou zkušenost s neliterárními texty a uvedl přesvědčení, že skrze tyto texty (jako je např. katalog vypínačů) získal „překladatelské ostruhy“ a profesní návyky a mohl se posouvat dál k literárním textům.
Zatímco Aljaž Koprivnikar podtrhl dopady užívání AI na životní prostředí a upozornil na nebezpečnost případného monopolu na nástroje AI, Nevena Milojevic zaujala výrazně kladnější postoj na základě své manažerské, nikoli umělecké praxe, při které jí využití AI výrazně ulehčuje administrativní úkoly.
Martina Kutková připomněla diskuzi k tématu, která proběhla v říjnu 2024 ve Štrasburku na Evropské konferenci k literárnímu překladu a kde byla zdůrazněna nezastupitelná role lidského překladatele a diskutována rozšiřující se praxe, kdy je překladatelům nabízena práce posteditora vygenerovaného překladu. Také uvedla, že věří v sílu národních i nadnárodních organizací sdružujících literární překladatele a v jejich moc prosadit na evropské úrovni legislativní úpravu používání AI v literárních profesích, která by případně pomohla ukončit současné období nejistoty a obav vztahujících se k budoucnosti.
Záznam panelové diskuze je dostupný zde.
Koordinátorem projektu CELA za Českou republiku je České literární centrum.
Na úvodní fotografii zleva Kim van Kaam, Nevena Milojevic, Aljaž Koprivnikar, Martina Kutková, Vincenzo Latronico, Frank Tazelaar.
