Zarmouceni oznamujeme, že odešla jedna z velkých nadějí českého básnického překladu. Ve věku 23 let zemřel před pár dny vážený kolega Jan Rus, jehož překlad poezie Williama Blakea byl v loňském roce oceněn prvním místem v Soutěži Jiřího Levého. Dovolte ocitovat z tehdejšího posudku:
„Už ze samotné prezentace, která vedle patnáctky překladů sázených zrcadlově proti anglickým originálům zahrnuje i poučenou textologickou předmluvu a soupis dosud existujících českých překladů daných básní od Vrchlického po Hrona, je zřejmé, že se v případě předloženého výboru z Williama Blakea jedná o soutěžní příspěvek mimořádně ambiciózní. To by si nepochybně zasloužilo uznání samo o sobě, ale naštěstí není třeba zastavovat se tam: předložené překlady projevují velkou míru nadání pro překlad poezie, jazykový cit, ale také vědomou, promyšlenou, koncepční práci. Překladatel si ví rady s Blakeovou výraznou prací s enjambmentem, při níž verše nekopírují syntaktické celky, ale naopak je vědomě rozbíjejí. […] Překladatel […] evidentně usiluje (a to vesměs s úspěchem) o překlad významově přesnější, než který přinesli jeho předchůdci. […] Jedná se o poučenou, zdařilou, cílevědomou práci, v níž se překladatel musel vypořádat s rafinovaně nekomplikovaným Blakeovým stylem — dosáhnout jednoduchosti vůbec není jednoduché! — i s proslulostí některých básní a jejich českých překladů.“
Básně, s nimiž se soutěže zúčastnil, vyšly v Plavu 2/2024, připravoval i jejich knižní vydání – a zároveň svou energii věnoval mimo jiné chystanému časopiseckému výboru z poezie Christiny Rossettiové (k připomínce 130 let od jejího odchodu) pro revui Souvislosti, který sám inicioval. K účasti na něm dovedl získat a nadchnout řadu překladatelů napříč generacemi. Pokud to bude v našich silách, budeme se snažit přispět k tomu, aby bylo toto dílo dovršeno.
Osobně jsem se s ním potkal jen jednou, krátce, na předávání loňské Ceny Jiřího Levého, ale udělal na mě za tu chvilku zrovna takový skvělý dojem, jaký na mě předtím udělala jeho práce. Když mě letos v dubnu oslovil k účasti na svém rossettiovském projektu (a už z toho samotného oslovení byl patrný jeho entusiasmus a píle), nedalo se odolat, ani kdyby se nějak odolávat chtělo. Maily, které jsme si nad básněmi a mými nabídnutými překlady vyměnili, mi zůstanou cennou lekcí z pečlivosti, systematičnosti, ale zároveň také otevřenosti různým překladatelským přístupům.
Odešel kolega, který bude českému překladatelství mnoho chybět. Dovolujeme si na něj vzpomenout jeho soutěžním překladem básně Williama Blakea Podzimu.
Za výbor Obce překladatelů
Michal Zahálka
