Dne 16. června ve večerních hodinách nás navždy opustil doc. PhDr. František Vrhel, CSc. (*1943 Klatovy – †2023 Praha). V jeho osobě česká akademická obec ztrácí předního etnologa, iberoamerikanistu, znalce latinskoamerických literatur a vysokoškolského pedagoga.
František Vrhel se narodil 28. května 1943 v Klatovech. Po maturitě tamtéž začal studovat chemickou technologii, už po roce však přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se v letech 1962–1967 věnoval oborům španělština a ruština. Živě se zajímal o literaturu (z ruských autorů to byl především Puškin, z latinskoamerických Adolfo Bioy Casares a poté zejména Jorge Luis Borges), zároveň se však začal zabývat nativními jazyky Iberoameriky. V té době rovněž absolvoval studijní pobyt v Havaně, kde si nejen rozšířil odborné znalosti, ale také položil základ své pozoruhodné knihovny. Roku 1969 pod vedením prof. Oldřicha Běliče obhájil doktorskou práci z oboru srovnávací literatury a stal se aspirantem prof. Vladimíra Skaličky. V letech 1978–1979 následovala jeho pracovní cesta do Mexika, kde se věnoval indiánským jazykům státu Oaxaca, a v letech 1981–1982 do Peru, kde se zabýval typologií kečuánštiny. Obě tyto cesty opět znamenaly značný přínos pro jeho knihovnu.
Od roku 1972 působil František Vrhel jako vědecký tajemník ve Středisku iberoamerických studií FF UK, vedeném tehdy prof. Josefem Polišenským. Tam se těžištěm jeho zájmu stal nativní svět Ameriky a obecná etnologie. V té době zahájil svou významnou přednáškovou a publikační činnost. Později přešel na Katedru etnografie a folkloristiky, jejímž vedoucím se v r. 1991 stal, a po její transformaci v Ústav etnologie se stal jeho ředitelem. Mimo jiné prosazoval lingvistickou antropologii, což znamenalo přesah etnologie do lingvistiky.
František Vrhel se však nevěnoval jen etnologii a lingvistice. Už od 80. let se zabýval dílem Jorge Luise Borgese, kterého začal překládat. K jeho významným počinům v této oblasti patří překlad Fantastické zoologie a povídky Etnograf, která v roce 1999 vyšla ve studentském antropologickém časopisu CARGO. Ještě pro předrevoluční Odeon převedl do češtiny řadu Borgesových povídek. Borgesovi zasvětil i některé odborné práce, např. Borges y Praga (příspěvek na konferenci pořádané na Universidad de Palermo v dubnu 1998) nebo studii K motivu Golema v díle Jorge Luise Borgese (Souvislosti, sv. XIII, s. 230-235). Vrhel také hledal spojitosti Borgese a etnologie, což vedlo k napsání studie Borges a etnologie: James G. Frazer (Cargo, roč. 3, sv. 1-2, s. 53-65).
Na svém pracovišti František Vrhel vždy dbal na intenzivní styky s odbornými institucemi v zahraničí. Bylo tedy jen logické, že se v letech 1991–1994 stal proděkanem pro zahraniční záležitosti. Následně v letech 1994–2000 stál v čele fakulty jako její děkan.
S Františkem Vrhelem jsem se poprvé setkal na konci letního semestru v roce 1975. Společný známý mě tenkrát přivedl do Střediska iberoamerických studií na Vrhelovu přednášku z úvodu do studia nativních jazyků Iberoameriky. Jako nadšený lingvista (byl jsem tehdy v 1. ročníku romanistiky) jsem Vrhelův výklad hltal. Potom v našich stycích nastala dlouhá pauza, teprve na přelomu tisíciletí jsem už jako překladatel z francouzštiny a redaktor nakladatelství Argo zahájil s Františkem plodnou spolupráci. Obzvlášť rád vzpomínám na jeho pomoc při mé práci na překladu některých děl Clauda Lévi-Strausse, kdy bylo třeba vytvářet odpovídající českou terminologii.
Je pro mě těžké uvěřit, že přítel Vrhel odešel, že už nikdy neuslyším jeho hlas v telefonu. Bude mi chybět, stejně jako české odborné veřejnosti. Naše iberoamerikanistika neměla a nemá významnější osobnost.
Jindřich Vacek
