Vzpomínka na Dagmar Steinovou

Vzpomínka na Dagmar Steinovou

Čtvrtého června zemřela Dagmar Steinová. Překladatelka z francouzštiny a angličtiny, dlouholetá redaktorka Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu), manželka spisovatele a scenáristy Jiřího Frieda – a rovněž autorka dvojdílných memoárů: Vzpomínání (2007) a Co zbylo v paměti (2014). Zemřela čtvrt roku před svými stými narozeninami.

Když jsem s ní před šestnácti lety točil rozhovor, mimochodem první, který kdy poskytla, udivovala skoro vším: od bohaté paměti po nezdolnou vitalitu a silnou, skoro až umanutou vůli. „Já nesnesu nic nedělat,“ řekla tehdy. „Každý nový překlad je pro mě úžasná výzva. Práce s jazykem mě baví, jazyk vám hodně napoví o zemi, o její kultuře. V zemi, jejíž jazyk umíte, se necítíte jako cizinec. Můžu dneska žít v Čechách, ale stejně tak bych mohla žít v Anglii nebo ve Francii.“ První překlad jí vyšel v roce 1949, ten poslední 2017. Skoro sedmdesát let aktivní práce, víc než sedmdesát knižních překladů, z francouzštiny mj. Breton, Desnos, Choderlos de Laclos, Marceau, Sartre, Vailland, z angličtiny pak Dickens, Fielding, Galsworthy, Lodge nebo Somerset Maugham.

A život? Pocházela z Dačic na Moravě, rodiče byli lékaři. V březnu 1939 odešla z okupované republiky do Anglie, konec druhé války strávila na českém vyslanectví v Moskvě. Poté pracovala krátce v Praze ve Státním filmu a Svazu spisovatelů, ve dvaapadesátém nastoupila jako vedoucí redakce románských literatur do SNKLHU, kde zůstala šestnáct let. V 70. a 80. letech byla na volné noze jako tlumočnice a překladatelka. Vedle krásné literatury zvládala i tu odbornou, hlavně medicínskou: „… medicína mě totiž nepřestala zajímat. Absolutně mě neobtěžovalo vzít si před nějakou konferencí štos odborných publikací a nastudovat je. Dokonce jsem na medicínské téma počátkem 80. let přeložila z češtiny do angličtiny jednu knihu, o počítačové tomografii v dětské neurologii.“

Z toho rozhovoru mi uvízla jedna replika. Na otázku, jak se překladatelce píše její vlastní kniha, odpověděla: „Člověk musí zvážit, co v ní má být a co v ní být nemá – to je vše.“ Minimalismus a síla, strohost a hloubka – mám pocit, že taková byla Dagmar Steinová. Budu si ji dál takovou pamatovat.

Radim Kopáč

Představujeme

Nové vedení Obce překladatelů

Obec překladatelů má novou předsedkyni. Stala se jí romanistka, hispanistka a významná překladatelka ze španělštiny, italštiny a francouzštiny Anežka Charvátová. Místopředsedou Obce se stal překladatel z angličtiny Lukáš Novák.